Hory nad jezerem Bohinj

Ideálním startovním místem pro náš okružní výlet je vesnička Stara Fužina. Že by vás zajímalo, co znamená fužina? Mě také, ale ani Google mi nedopřál pocit vědění – pokud význam slova zjistíte, určitě mi napište! Ze Stare Fužiny se dostanete ke břehům jezera a místním plážičkám. Minete parkoviště, a když budete mít štěstí, třeba ani žádný z „padalců“ (rozuměj paraglidistů), kteří tady mají na louce přistávací plochu, nesestřelí lampu veřejného osvětlení – ano, přesně toho jsme byli svědky. Přitom louka je to sakra široká… Do modra zbarvené jezero láká ke koupání a tak nechápete, proč všichni ti lidé jenom polehávají kolem vody. Inu, jezero je to přeci jen horské a tak se povětšinou koupou pouze kachny, psy a my, Češi. A není se za co stydět. Voda má odhadem 17 °C, což by rozesmálo nejednoho otužilce.

Voda v jezeře je nádherně průzračná

Koupání si ale nechme na později a pokračujme kolem severního břehu jezera dále. Zde se plážičky mění ve skrytá zákoutí, prý často vyhledávaná mladými páry… Proč, to nevím, my jsme zde potkali několik krav procházejících se po turistické stezce a snažících se, leč marně, navázat konverzaci. Kromě toho se nám ale místy otvíral také krásný výhled na protější svahy a horní stanici lanovky z Ukance. Tu označují jako Vogel, nicméně stejnojmenný vrch leží ještě o dost výš (asi o 400 výškových metrů) (a dál) a tak jde zřejmě o lest na líné turisty.

Stezka pro turisty ... a pro krávy

S blížícím se západním břehem přibývá lidí a míjíme i malebná stavení. Zamítáme myšlenku na okoupání, které by ve vedru přicházejícího léta bodlo a pokračujeme na asfaltovou silničku, kde promarněné možnosti zchladit se litujeme ještě víc. Místní říčka Savica, tekoucí od stejnojmenného vodopádu nás svou průzračnou vodou barvy modro-zeleného křišťálu ještě více provokuje. Ale to nevadí, za chvíli turistická stezka zachází do lesa, jehož stínek… nijak nepomáhá. Po pár kilometrech si ale užijete citelné ochlazení, když se stezka blíží Koči při Savici a hučící říčce.

Neskutečná voda, jen do ní skočit...

Odtud se musíte připravit na větší množství turistů, kteří se sem jednoduše nechají vyvést autem a projdou se až přímo k vodopádu. Těsně před vstupem na stezku k vodopádu (platí se) míjíme odbočku na Komnu – to jsme ještě netušili, že za pár dní odtud budeme sami scházet. Míjíme turisty, kteří se rozhodli užít si zážitek z vodopádu s kávou z automatu a celí natěšení stoupáme k vodopádu. Stezka lesem, pár schodů, stezka lesem, zesilující se hučení vodopádu. Po chvíli vstupujeme na dřevěnou plošinu plnou lidí (a psů) a vlevo se nám otevírá výhled na samotný vodopád a hlubové azurové jezero (podle hráze zřejmě uměle vytvořené) pod ním. Dostat se blíž k vodopádu jde jedině po schodech vybudovaných ve skále a které moc lidí nepojmou. Nebo po úzké pěšince, která očividně vede strmým svahem naproti. S těžkým srdcem budete odcházet od tohoto vodopádu, a to hlavně kvůli chládku, který kolem sebe blahodárně šíří. Ale nedá se nic dělat, pár fotek a míříme zpátky dolů a užíváme si přes stromy výhled na údolí Bohinje. Mimochodem, zdejší kopce jsou v porovnání s těmi našimi daleko zalesněnější – a o smrk skoro nezavadíte. Míjíme parkoviště, u nějž si mnoho turistů dopřává jídlo v místní chatě před tím, než opět nasednou do svých aut.

U vodopádu Savica zapomeňte na romantiku ve dvou, ale alespoň se pořádně zchladíte

Vracíme se zpátky k jezeru, míjíme kemp v osadě Ukanc a obdivujeme fakt, že si Slovinci Bohinj zatím dokázali uchránit od hotelových komplexů. Namířeno máme zpět, přes pomyslné centrum dění u Bohinje – Ribčev Laz. I když z Ukance vede kolem jezera turistická stezka, nutno dodat, že to byla ta nejnudnější část cesty – jednotvárná štěrková pěšina kousek od silnice.

Výhled na údolí od Savice

S radostí jsme tak vyhlíželi místní maličké centrum, dá li se tak shluk pár restaurací, kaváren, obchodů a menšího luxusního hotelu, nazvat. Nás zaujala hlavně malá kavárna, kde jsme se zchladili výbornou zmrzlinou a ledovou kávou s výhledem na kostelík svatého Jana Křtitele, jehož fotku uvidíte v mnoha článcích o jezeru Bohinj.

Známý most a kostelík Jana Křtitele v Ribčev Laz

Další zchlazení následovalo brzo, když jsme se rozhodli konečně smočit v lákavých vodách jezera. Nechci se nijak vytahovat, ale svým asi 15minutovým pobytem ve vodě, kdy jsem se vzdálil až tam, kde barva vody přecházela do temně modré, jsem zřejmě překonal rekord minimálně toho dne. Někteří turisté totiž se znalým úsměvem přihlíželi našemu vstupu do vody myslíc si, že to brzo vzdáme. Musím říct, že jsem hrdý i na svou přítelkyni, která těmto pohledům a studené vodě také úspěšně vzdorovala. Krásné zakončení dne v přírodním ráji.