Pocit svobody v Roháčích: Baníkov a hřebenovka přes Spálenou a Salatín

Baníkov, nejvyšší vrchol centrální části Roháčů (nebo také Západních Tater) s výškou 2178 metrů. Vrchol, který v Roháčích musíte navštívit! Že se bojíte výšek a Roháče jsou plné exponovaných míst? Druhé vyřčené sice je pravda, nicméně pokud se na Baníkov vydáte z Baníkovského sedla, čeká vás sice náročnější terén, ale bez exponovaných míst. A po krátké „namlsávce“ směrem k Hrubé kopě to, stejně jako my, možná rádi otočíte a užijete si hřebenovku přes Pacholu, Salatín a Brestovou. A ostatně, i tady vás pár řetězů čeká. Kromě toho si ale užijete (pokud nechytnete bezvětrné vedro) výstup kolem Roháčského vodopádu a Spálenou dolinou. Aby těch spálenin nebylo málo, na závěr vás čeká sestup Spáleným žlabem, pod nímž si řeknete, že jste jej rádi šli dolů.

Ideálním místem ke startu je okolí střediska Roháče – Spálená nebo chaty Zverovka. Ať už necháte auto na Zverovce nebo centrálním parkovišti, čeká vás úvodní rozehřívačka po asfaltové cestě vedoucí k bývalé Tatliakove chatě (dnes bufet a ubytování). My se však odpojíme naštěstí dříve a zamíříme k Roháčskému vodopádu. Pro některé je vodopád cílem cesty, většina turistů však míří alespoň k Roháčským plesům, které jsou ještě o několik set výškových metrů dále.

K vodopádu třeba kousek odbočit, stojí to však za to! Minimálně proto, že je u něj krásný chládek. Od vodopádu pokračujeme k Rozcestí pod Předním zeleným. A co že to Přední zelené je? Krásné malé „plísko“, jehož čirá voda je opravdu lehce zbarvena do zelena. Máte-li pár minut na zbyt, zajděte se kouknout. Jinak se odpojte od hlavního proudu turistů a pokračujte k Rozcestí pod Hrubou kopou.

Baníkovské sedlo – skvělý pocit dílčího cíle cesty! Ideální místo pro lehké doplnění cukrů do krve třeba z nějaké té tyčinky, z něhož se otevírá výhled už i na druhou stranu – směr Liptovský Mikuláš a Nízké Tatry. Jsme ve 2.045 m. n. m., tudíž na Baníkov je to už jen 133 výškových metrů. Batohy na záda a vzhůru na něj!

Čeká vás první lehký adrenalin při přechodu skalnaté části cesty, ale pořád nejde o bezprostředně život ohrožující místa jako na na trase Baníkov – Tri kopy (vážně :) - nebojte a šlapejte). Z Baníkova, nejvyšší hory Roháčů je výhled ještě úžasnější. Po fotce jsme zkusili postupovat dál směr Baníkovská ihla a Hrubá kopa. Zkusili… I když byl původní plán pokračovat na Hrubou kopu a Tri kopy, strach z výšek a pud sebezáchovy převzaly kontrolu. Do toho se nám vybavila pamětní tabule obětem Roháčů u Zverovky (téměř každý rok v Roháčích několik lidí zahyne) a bylo rozhodnuto. Sejdeme zpět do Baníkovského sedla a vezmeme to přes Pocholu, Spálenou, Salatín a Brestovou. Pokud ale nemáte z výšek strach, trasa přes Hrubou kopu a Tri kopy určitě stojí za to. Mimochodem, za Baníkovem nás ve směru na Tri kopy předbíhali starší rodiče a dvěma malými dětmi se slovy „My sme ich sem dostali práve kvůli tym reťazom“. Chvilku jsme si připadali zbaběle, ale pak to naštěstí přešlo.

Zpět v sedle a kus cesty ještě před námi. Budeme muset šlápnout do bot, abychom stihli večeři v ubytování :). Na Pachole už jsem byl a vzhledem k času raději volíme zkratku, která vede prakticky po vrstevnici kousek pod vrcholem. Dostáváme se přímo k prvním exponovaným místům na skalnaté části stezky. Příjemné zpestření, které trochu zrychlí oběh krve a stezka pokračuje příjemně na Spálenou. Ta nám poskytuje azyl pro náš pozdní oběd v podobě masa v konzervě a domácího kváskového chleba.

Před námi je asi nejhezčí část trasy, opět skalnatá, postup je tak pomalejší (viz titulní fotka). Na stezce je i další exponovaná část – Skriniarky, kde si můžete řetězem dopomoci k tomu, abyste neskončili mezi několika nešťastníky, kterým se toto místo stalo osudným. Přehoupnout se ještě přes pár kamenů a vzhůru užít si poslední významnější stoupání na Salatín. Přítelkyně trochu stávkovala, ale i tak byla z trasy nadšená, takže neváhejte motivovat ostatní, nejdete-li sami.

Tentokráte se to obešlo bez ztráty nože. Na Predném Salatínu jsme dopili zbytky vody a čeká nás sestup ke Spálenému žlabu, který jsme překřtili na „Pekelný svah“. V létě se tady totiž zapotíte i při sestupu (a což teprve tudy stoupat…). Ale na oplátku se můžete v nižší části zchladit v horském potůčku, což je neskutečně super! To už se blížíte lanovce, ze které na vás koukají ti, kteří se rozhodli zkrátit si cestu a nechali se vyvést do Salatínské doliny (asi znají Pekelný svah). Za chvíli už vás stezka vyvádí k ohromnému centrálnímu parkovišti v sezónu plného aut.