Rozehřívačka na asfaltce Roháčskou dolinou a Roháčský vodopád
Ideálním místem ke startu je okolí střediska Roháče – Spálená nebo chaty Zverovka. Ať už necháte auto na Zverovce nebo centrálním parkovišti, čeká vás úvodní rozehřívačka po asfaltové cestě vedoucí k bývalé Tatliakove chatě (dnes bufet a ubytování). My se však odpojíme naštěstí dříve a zamíříme k Roháčskému vodopádu. Pro některé je vodopád cílem cesty, většina turistů však míří alespoň k Roháčským plesům, které jsou ještě o několik set výškových metrů dále.
K vodopádu třeba kousek odbočit, stojí to však za to! Minimálně proto, že je u něj krásný chládek. Od vodopádu pokračujeme k Rozcestí pod Předním zeleným. A co že to Přední zelené je? Krásné malé „plísko“, jehož čirá voda je opravdu lehce zbarvena do zelena. Máte-li pár minut na zbyt, zajděte se kouknout. Jinak se odpojte od hlavního proudu turistů a pokračujte k Rozcestí pod Hrubou kopou.
Spálená dolina a Baníkovské sedlo
Spálená dolina dostala název podle hory, pod níž vede, spálený porost zde nečekejte :) Z kosodřeviny postupně stezka vychází na kamenité pole. Nenechte se zmást drobnou iluzí blízkosti Baníkovského sedla a šlapejte poctivě dál. Nastupují serpentiny a stoupání přiostřuje. Marně jsme vyhlíželi kamzíky, nebo sviště, jak jsme na to byli zvyklí třeba ze Ždiarske doliny v Belianských Tatrách. Třeba se vám ukážou :)
Vzhůru na Baníkov!
Baníkovské sedlo – skvělý pocit dílčího cíle cesty! Ideální místo pro lehké doplnění cukrů do krve třeba z nějaké té tyčinky, z něhož se otevírá výhled už i na druhou stranu – směr Liptovský Mikuláš a Nízké Tatry. Jsme ve 2.045 m. n. m., tudíž na Baníkov je to už jen 133 výškových metrů. Batohy na záda a vzhůru na něj!
Čeká vás první lehký adrenalin při přechodu skalnaté části cesty, ale pořád nejde o bezprostředně život ohrožující místa jako na na trase Baníkov – Tri kopy (vážně :) - nebojte a šlapejte). Z Baníkova, nejvyšší hory Roháčů je výhled ještě úžasnější. Po fotce jsme zkusili postupovat dál směr Baníkovská ihla a Hrubá kopa. Zkusili… I když byl původní plán pokračovat na Hrubou kopu a Tri kopy, strach z výšek a pud sebezáchovy převzaly kontrolu. Do toho se nám vybavila pamětní tabule obětem Roháčů u Zverovky (téměř každý rok v Roháčích několik lidí zahyne) a bylo rozhodnuto. Sejdeme zpět do Baníkovského sedla a vezmeme to přes Pocholu, Spálenou, Salatín a Brestovou. Pokud ale nemáte z výšek strach, trasa přes Hrubou kopu a Tri kopy určitě stojí za to. Mimochodem, za Baníkovem nás ve směru na Tri kopy předbíhali starší rodiče a dvěma malými dětmi se slovy „My sme ich sem dostali práve kvůli tym reťazom“. Chvilku jsme si připadali zbaběle, ale pak to naštěstí přešlo.
Pachola, Spálená, Salatín a Brestová – nádherná hřebenovka s pár exponovanými místy
Zpět v sedle a kus cesty ještě před námi. Budeme muset šlápnout do bot, abychom stihli večeři v ubytování :). Na Pachole už jsem byl a vzhledem k času raději volíme zkratku, která vede prakticky po vrstevnici kousek pod vrcholem. Dostáváme se přímo k prvním exponovaným místům na skalnaté části stezky. Příjemné zpestření, které trochu zrychlí oběh krve a stezka pokračuje příjemně na Spálenou. Ta nám poskytuje azyl pro náš pozdní oběd v podobě masa v konzervě a domácího kváskového chleba.
Před námi je asi nejhezčí část trasy, opět skalnatá, postup je tak pomalejší (viz titulní fotka). Na stezce je i další exponovaná část – Skriniarky, kde si můžete řetězem dopomoci k tomu, abyste neskončili mezi několika nešťastníky, kterým se toto místo stalo osudným. Přehoupnout se ještě přes pár kamenů a vzhůru užít si poslední významnější stoupání na Salatín. Přítelkyně trochu stávkovala, ale i tak byla z trasy nadšená, takže neváhejte motivovat ostatní, nejdete-li sami.
Ale není ještě sedlům konec, před Brestovou, ze které už stezka opravdu jen klesá, je třeba sestoupit do sedla Parichvost (ano, opravdu Parichvost) a z něj nastoupat ještě pár desítek metrů zpět na Brestovou. Mimochodem sestup ze Salatína do sedla Parichvost již je dosti zerodovaný a ze zpětného pohledu taky dosti strmý.
Sestup Spáleným žlabem a zasloužené doplnění tekutin na Zverovce
Tak a teď hurá dolů přes hřeben Predného Salatína. Přjemná stezka (mimochodem, kdybyste v levé části svahu našli stříbrný švýcarák, dejte vědět – v roce 2014 jsem ho tam při svačině zapomněl a na zbytku tůr jsme tehdy používali ke krájeni okurku a mazání paštiky zákaznickou kartu nejmenovaného obchodu).
Tentokráte se to obešlo bez ztráty nože. Na Predném Salatínu jsme dopili zbytky vody a čeká nás sestup ke Spálenému žlabu, který jsme překřtili na „Pekelný svah“. V létě se tady totiž zapotíte i při sestupu (a což teprve tudy stoupat…). Ale na oplátku se můžete v nižší části zchladit v horském potůčku, což je neskutečně super! To už se blížíte lanovce, ze které na vás koukají ti, kteří se rozhodli zkrátit si cestu a nechali se vyvést do Salatínské doliny (asi znají Pekelný svah). Za chvíli už vás stezka vyvádí k ohromnému centrálnímu parkovišti v sezónu plného aut.
Parkujíce u Zverovky, doplňujeme tekutiny úžasným radlerem a Kofolou a kocháme se pohledem na vrcholy zespodu. Nohy sice lehce cítíme, ale jinak jsme dobyti skvělým dnem na horách!
Máte zážitky z Roháčů? Pište do komentářů nebo na Facebook 2nacestach!