Velikonoční hrad Buchlov, kaple sv. Barbory a okolí

Když jsem na Google hledal stránky s historií o hradu Buchlov, praštilo mě do očí 76 recenzí od návštěvníků na jeho Google mini stránce. Inu, to je více než mají mnohé hotely či restaurace a průměrné hodnocení 4,5 taky svědčí o oblíbenosti tohoto v Chřibech ležícího hradu. Popravdě jsem pátral po pár bodech z historie hradu, protože ty, ač jsme naslouchali (i přes třes zimou...) při zajímavé prohlídce, byly již vytlačeny běžnými nároky na paměťovou kapacitu. Tedy ti z vás, zvědavi i na stručnou, nikoliv vyčerpávající historii hradu, si přijdou také na své. Vzhůru do Chřibů!

Náročnost:	malá
Délka trasy:	cca 11,3 (pokud se vydáte na Buchlov pěšky z Buchlovic a projdete se pak taky na Břesteckou skálu kolem kaple sv. Barbory - doporučujeme!)
Převýšení:	cca 554 m
Časová náročnost:	výlet na 3/4 dne
Návrh trasy na Mapy.cz:	https://mapy.cz/s/Wfz1

Vím, že dnes každý tvrdí, že nemá na čtení čas - ale vy si ho určitě uděláte. Historii hradu vezmeme stručně - abyste věděli kde se vzal.

V první polovině 13. století jej nechal vystavět český král - jeho účel byl samozřejmě ryze pragmatický - sloužil jako strategicky obranná pevnost a dokonce mu bylo uděleno soudní a lovecké právo. Tvořily jej obranné věže, obytný mázhaus (velká obytná síň), palác a kaple.

V královském majetku zůstal hrad až do 16. století, během této doby byl však dáván do zástavy šlechtickým rodům. Často i jako odměna za pomoc v boji králi. Na konci 15. století za správy pánů z Cimburka byl přistavěn reprezentativní rytířský sál, který jistě navštívíte během prohlídky.

Od roku 1520 až do 18. století byl hrad v soukromých rukou - postupně jej vlastnily rody pánů ze Žerotína, ze Zástřizl, Petřvaldských z Petřvaldu a Berchtoldů. Své stopy v podobě stavebních úprav za sebou nechaly období renesance a baroka.

Nyní je hrad národní kulturní památkou ve státních rukou.

Jistě, jedete-li autem, můžete pohodlně dojet až kousek pod hrad, kde je umístěno parkoviště pro návštěvníky. V turistické sezoně je však značně zaplněné. Hlavním důvodem proč raději nechat auto (nebo dojet autobusem) v Buchlovicích je krásná procházka s mírným stoupáním ke hradu. Nechavše auto na parkoviští v Buchlovicích, kde můžete mimochodem navštívit stejnojmenný zámek, vyrazili jsme ku hradu - a to doslova, protože se tak jmenuje poslední ulice v Buchlovicích, než žlutá turistická značka přechází v lesní pěšinu.

Projdete kousek pod kaplí sv. Barbory a jste pod hradem. O Velikonocích bylo podhradní parkoviště beznadějně zaplněné a davy lidí hrnuly se vstříc hradní bráně v očekávání hradu oživeného Velikonočními tradicemi. A vskutku - i když samo nádvoří hradu není nikterak velké, mohly se děti naučit plést pomlázku, zdobit vajíčka no a pro dospělé nesměly chybět alkoholové atrakce typu horké medoviny či koštu vína. Hrad sám byl pěkně velikonočně přizdoben a to i v jeho interiérech a my už se těšili na nejdelší nabízený prohlídkový okruh.

Ač v tento březnový den stačila venku tenká mikina, ze zdí hradu ještě dýchala zima a tak jsme značnou část prohlídky absolvovali s drkotajícími zuby... V závěrečné části už to došlo tak daleko, že jsme se s vidinou alespoň malého zahřátí těšili na každé menší schody a výstup na vyhlídkovou věž byl tím nejslastnějším zážitkem (věž byla prohřátá sluncem). To jsem ale opomněl návštěvu řady zajímavých částí hradu, mimo jiné třeba knihovny (jako jedna z mála byla částečně vytápěna) a na hradě trochu podivně působící egyptologické sbírky vč. reálné mumie. Zbytek je už ale na vás.

Protože je škoda navštívit hrad a vracet se hned domů a taky protože máme rádi pohyb, můžeme jen doporučit ještě malé protažení výletu.

Od hradu zamiřme ke kapli sv. Barbory, jejiž počátky, stejně jako hradu, bychom našli již ve 13. století. To však ještě vypadala zcela jinak. Pod její podlahou leží krypta, ve které jsou pohřbení např. Petřvaldové a Berchtoldové či mniši řádu sv. Františka. Od kaple míříme přes Čertovo sedlo po úzké stezce, která k závěru strmě klesá a připadáte si najednou trochu někde jinde, než v poměrně nízkých Chřibech.

Stejně jako jsme strmě klesali dolů k rozcestí Pod Břesteckou skalkou a kolem místní restaurace, budeme strmě stoupat k samotné Břestecké skále. Kdo snad pochybuje, jestli mu to stojí za to, sám uvidí, že opravdu ano! Stoupání je to krátké, odměnou je úžasný výhled a možnost odpočinku na krásné skále.

Pro cestu zpět volíme červenou stezku, která nás dovede na rozcestí Pod Barborkou a odtud už po žluté trase, po které jsme původně šlapali ke hradu, zpět do Buchlovic.

Máme za sebou krásný Velikonoční výlet, který můžete absolvovat téměř kdykoliv od jara do podzimu a samozřejmě i jindy, pokud netrváte na návštěvě hradu.