V těsném sousedství, východně od Vysokých Tater na vás čekají stezky a vrcholy nejvýchodnější části Tater – Tater Belianských. Když jsem si prohlížel fotky Belianek, bylo mi hned jasné, že budou součástí jedné z našich aktivních dovolených. A stalo se. Strávili jsme v nich sice jen 3 dny, ale zato jsme okusili jak Slovenskou tak Polskou stranu východní části Tater. Tak co, necháte se taky nalákat fotkami a vyprávěním?

Návrh trasy ze Ždiaru přes Kopské sedlo do Tatranské Kotliny (www.trasy.net)

Výškový profil trasy (www.trasy.net)

Pro úvodní seznámení s Belianskými Tatrami je výstup Monkovou dolinou do Kopského sedla a pak kolem Bieleho plesa do Tatranské Kotliny ideální. Nejenže se vám krása hor bude otevírat postupně, ale taky s velkou pravdepodobností potkáte po cestě kamzíky a budete se mít možnost ovlažit v potoku tekoucím většinu Monkovy doliny (věřte nám, přijde vhod…).

Výchozím místem je obec Ždiar, poměrně sympatická, leč turistická obec a taky pořádně dlouhá. Nejlépe, pokud si zde zajistíte ubytování (krásných penzionů za přijatelnou cenu je tady nespočet), ale samozřejmě můžete přijet i odjinud ať již autem či autobusem. V horní části obce je parkoviště, kde není problém nechat auto a navíc tudy vede i stezka do Monkovy doliny.

Těsně jsme propásli Goralské folklórné slavnosti

Rozcestník při vstupu do Monkovy doliny

Vyjít můžete ze spodní části obce – pak po červené nebo z horní části obce – po zelené. Obě značky vás dovedou k rozcestí Monkova dolina – Pod Ptošovskými pturňami a odtud už pokračujete po červené přímo do doliny. Hodit se může taky informace, že chodník Monkovou dolinou je od 1. 11. do 15. 6. uzavřený a že je jednosměrný – tedy můžete jím pouze stoupat.

Nižší, převážně smrkový les, se postupně otevírá a s ním i výhledy na obec Ždiar a okolí, ale také vrchol po vaší pravé straně – Ždiarskou vidlu. Po cestě vás uchvátí vodopád Rígeĺského potoka a pokud budete mít štěstí jako my, těsně pod ním uvidíte prvního kamzíka. A když ne, budete rádi za krátkou přestávku s výhledem na nádherný vodopád. Jak pokračujete výš, svahy kolem se mění v krásnou, barevnou louku a pod Širokým sedlem ji obohacuje doslova stádo kamzíků. Ale pozor nebuďte hluční, kolem kamzíků poskakuje nenápadný sysel a jeho hlasitý pískot oznamuje příchod hlučných vetřelců (zvláště těch psích…).

To už ale přicházíte do Širokého sedla mezi vrcholy Hlúpy a Ždiarska vidla a mimo jiné vás jistě uchvátí výhled do centrální části Vysokých Tater. Nás tedy ano. Natolik, že jsme kousek se Širokým sedlem odložili batohy ke svačině. Dál stezka pokračuje sympatickým lehkým stoupáním po boku vrcholu Hlúpy do Kopského sedla.

Pohled do Vysokých Tater

Stezka ze Širokého do Kopského sedla

Za Kopským sedlem na vás shlížejí ostré vrchy Tater a vy po ještě malém stoupání začínáte klesat k Bielemu plesu, tedy otevírá se před vámi Dolina Bielych plies. Kolem Bieleho plesa potkáte až davy dalších turistů. Pokud máte dostatek času nazbyt, můžete odtud pokračovat po červené k Zelenému plesu. Pak se ale stejně budete vracet stejnou cestou.

Mezi Kopským sedlem a Bílým plesem

Ostré vrcholy Vysokých Tater

I Belianské Tatry umí být pěkně barevné

Sevření krásnými horami je příjemné a tak budete i vy poměrně neradi opouštět okolí Bílého plesa a po zelené turistické značce zahajovat sestup do Tatranské Kotliny. Stezka se klikatí horskými loukami a poté krásným vysokohorským lesem. Kolem pěšiny občas vykukuje divoký rybíz, který jsem tedy zatím nikde jinde, než právě v Belianských Tatrách neviděl.

Bílé pleso

Na cestě dolů najednou v celkem prudkém svahu uslyšíte sílící hlasy – to se blížíte horské chatě Plesnivec. Plesnivec je rostlina, jakýsi místní symbol, kterého si všimnete i na štítech opravdu mnoha domů a podle kterého pojmenovali i tuto horskou chatu. Pivo se tady chladí ve vodě z pramene a věřte, že ani vy neopovrhnete něčím studeným.

Za chatou Plesnivec už vás stezka ničím nepřekvapí, ale máte čas vychutnat si závěr vaší cesty. Narůstající silniční hluk signalizuje blížící se cíl – Tatranskou Kotlinu. Odtud se zpět do Ždiaru dostanete autobusem – doporučíme vám ale dobře si vypsat odjezdy autobusů (a to vč. víkendů a svátků), abyste pak nemuseli zmatkovat tak jako my. Autobus nakonec jel, ale už jsme si představovali i tu 6km cestu do Ždiaru po frekventované silnici. To by vskutku nebylo ideální zakončení skvělého výletu.

A co vy? Chystáte se do Belianek nebo už jste místní stezky prošlápli? Napište do komentárů, nebo se podělte o zažítky i fotky na Facebooku 2NACESTÁCH!