Přináším Vám nákres trasy, kterou jsme absolvovali, včetně drobného zasvěcení do německého značení tras. Aneb navrhnutou cestu značí rostlinami či stromy, uzavřené (byť kraťoučké) okruhy zas zvířectvem (nutno dodat, že místním, které povětšinou najdete v Nationalparkzentru Lusen, ale o tom zase jindy). Samozřejmě si ji můžete jakkoli modifikovat, s čímž Vám možná pomůže odkaz na brožurku, která se nám na místě dostala do rukou (ježek v tmavém poli značí zastávky oněch autobusů).

Vycházeli jsme v ranních hodinách ze Sankt Oswaldu, směrem k Martinsklause. Drželi jsme se stezek s označením Fichte a narazili jsme na první lesní plody, maliny a ostružinky, tak akorát za škraň:)). U mostu přes Kleine Ohe, Fredenbrücke, nás překvapilo, že už je tam zaplněné drobné parkoviště. Takže je vskutku spousta alternativ, ale nevázat se na auto a zajít si okruh je někdy fakt paráda. U jezera jsme se pokochali a pokračovali magistrálou Ranne přes nádhernou mohutnou skleněnou archu Glasarche směrem k vrcholu Lusen.

Ovšem cestou na horu naši pozornost notně zaujaly ty největší borůvky, co jsme kdy viděli (prozatím). Schválně, komu taky naskočila při borůvkách asociace – antioxidanty…? ( „Wait. I’m a little concerned. Blueberries are rich in antioxidants“. “So, with all those antioxidants, what if I run out of oxidants?“). Nicméně jsme po občerstvovací pauze a s vyhlídkou pozdějších občerstvovacích pauz pokračovali rovnou za nosem na vrchol, mírumilovné klikatění se tentokrát nekonalo, jakýpak copak. Štěrk přešel v kameny, balvany, ale mělo to atmošku. Nahoře ještě větší, o tom žádná… Rozhled na všechny strany, vítr ze všech stran a fotky všeho a všech.

Když nás moc ofouklo, mířili jsme po kapradině dolů, ale rozhodli jsme se pro mírné prodloužení trasy k nedalekému vrcholku Hohlstein, tudíž jsme si trošku zašli, ale bylo to zas trochu jiné. Jednalo se o takovou drobnou skalku s výhledem, ukrytou v lesíku nad moc sympatickou osluněnou loukou Tummelplatz.

Z této zacházky jsme se po Arnice opět napojili na kapradinu mířící ke vstupu do Nationalparkzentra Lusen, což je taková obdoba zoo, s tím rozdílem, že je zdarma, velice rozlehlá, nadohled od Stezky v oblacích a nachází se v ní pouze místně žijící zvířata. Naše trasa pak zčásti procházela tímto parkem, takže jsme se hned ocitli ve větší společnosti. Ta ovšem zůstala v parku a my po napojení na Medvědí pracičku zamířili k našemu výchozímu Smrčku, který nás dovedl zpátky do Sankt-Oswaldu.